Děti na hřišti dokáží být občas zvláštně kruté. Je to jasné pozorování, které nám potvrzuje zkušenost z každodenního života mezi třetí a šestou hodinou odpoledne.
Bitvy o hračky, jako jsou bábovičky, jsou normální. Na pískovišti se musíme vyrovnávat s omezeným prostorem a zdroji. Ti, kteří vyhlásí svá pravidla, často dávají najevo svou moc.
„Když mi dáš bonbon, můžeš si s námi hrát,“ je výrok, který dokáže překvapit. Takový způsob manipulace je fascinující.
Existuje tak mnoho způsobů, jakým děti testují hranice. Všechny tyto situace je cvičí v tom, jak se pohybovat ve vzorcích chování.
V takových chvílích, když se moje dcera zabývá spoluhráči, je důležité pozorovat, jak se situace vyvíjí. Můžeme se ptát, zda máme zasahovat nebo ne. Cizí děti v těchto interakcích ne vždy hrají fér, což nás může přivést k zamyšlení nad naší rolí jako rodičů.
Někdy za okny vidím vzorce chování, které se opakují. Dospělí často říkají podobné fráze jako: „Když se přizpůsobíš, zapadneš.“ I když jsme dospělí, některé z těchto modelů se v nás uchovávají.
Je smutné, když vidím, jak se moje dcera snaží zapadnout do skupiny. Její zlomený výraz říká vše. „Tati, oni mě nechtějí.“
Vsádím se, že jak se díváme na situaci, silně ovlivňuje, jak reagujem.
Všechny tyto malinké lekce se časem nabalují. Zkoušíme najít rovnováhu mezi ochranou našich dětí a jejich schopností zpracovat obtížné situace samy.
Ale když se vrátí k partě dětí, tentokrát bez žádných podmínek či nabídek, cítím, jak se objevuje nová možnost. Jak se stávají silnějšími a samostatnějšími, možná se naučí lépe řídit svá očekávání a vyrovnávat se s realitou.
Po chvíli se k ní přidává někdo jiný, tichý, vědomý si situace. Bez podmínek, ale s ochotou hrát. Možná, že nový vztah vzniká právě v těchto vteřinách.
Na zpáteční cestě klade moje dcera otázky, které se dotýkají hlubokých životních pravd. „Proč jsou někdy děti zlé?“
Odpovídám, že zkoušejí, co všechno projde. Během této doby se učí důležité lekce, které je formují na celém životě. Možná jsou děti upřímnější verzí nás dospělých, bez skrývání svých záměrů.
Nakonec, možná je nejlepší učit naše děti, aby čelily svým emocím, místo toho, abychom je chránili za každou cenu. Pár slz na hřišti mohou být lepší než tichá beznaděj v dospělosti. Možná, že tohle pískoviště je malou zkouškou toho, co je čeká v životě.
