Festivaly mám rád. Hudba, lidé, pivo, stánky s jídlem a atmosféra, kterou doma nebo v běžné restauraci jednoduše nezažijete.
S jednou věcí už ale člověk musí předem počítat. Levně se na podobných akcích většinou nenají.
Nemám s tím zásadní problém. Chápu, že provozovatel stánku musí zaplatit místo, zaměstnance, dopravu, energie a další náklady. Když za burger zaplatím 230 korun, automaticky kvůli tomu nebudu nadávat.
Za ty peníze ale očekávám alespoň odpovídající kvalitu.
A tentokrát jsem ji podle svého názoru rozhodně nedostal.
Za 230 korun bych čekal něco jiného
Burger na fotografii vypadal na první pohled docela normálně. Sezamová houska, salát, zelenina, omáčka a pořádný kus masa.
Právě maso ale bylo největším zklamáním.
Místo šťavnatého hovězího, které bych u burgeru za více než dvě stovky očekával, na mě působilo jako obyčejný polotovar připravený ve fritéze.
A to je přesně ten okamžik, kdy mi vysoké festivalové ceny začínají vadit.
Ne proto, že je něco drahé. Ale proto, že vysoká cena začne předstírat vysokou kvalitu, která na talíři jednoduše není.
Za 230 korun už totiž nekupuji párek v rohlíku někde u fotbalového hřiště. U burgeru v této cenové kategorii očekávám čerstvě připravené maso, dobrou housku a alespoň trochu péče.
Největší překvapení přišlo o pár metrů dál
Celá zkušenost by možná skončila jen konstatováním, že jsem si špatně vybral stánek.
Jenže potom jsem narazil na jiný.
Malý, nenápadný burger kousek od rockové scény. Žádná velká paráda kolem. Cena prakticky stejná.
Rozdíl v jídle byl ale obrovský.
Čerstvé hovězí maso, chuťově úplně někde jinde a burger, po kterém jsem si naopak řekl, že těch zhruba 230 korun dává smysl.
Bohužel jsem ho nevyfotil. Což mě zpětně docela mrzí, protože porovnání obou burgerů by bylo asi nejlepší ilustrací toho, jak rozdílnou kvalitu může zákazník na jedné akci dostat za stejné peníze.
Festivalová přirážka mi nevadí. Špatné jídlo ano
Často slýchám argument, že na festivalu člověk musí s vyššími cenami počítat.
Souhlasím.
Prodejce na festivalu má jiné podmínky než restaurace, která stojí celý rok na jednom místě. Nečekám tedy, že burger bude stát 130 korun.
Jenže festivalová přirážka podle mě nemůže omluvit všechno.
Když dva stánky dokážou za prakticky stejnou cenu nabídnout diametrálně odlišnou kvalitu, těžko lze tvrdit, že za vysokou cenu může pouze prostředí festivalu.
Jeden prodejce zkrátka dokázal nabídnout čerstvé hovězí a výborný burger. Druhý mi za stejné peníze prodal něco, co bych si podruhé nekoupil.
Za 230 korun už zákazník může být náročný
Možná jsem rozmazlený. Možná má někdo hranici nastavenou úplně jinde.
Ale 230 korun za burger už pro mě není částka, při které bych nad výsledkem jen mávl rukou.
Pokud bych dal stovku za obyčejnou housku s masovým polotovarem, asi bych věděl, co kupuji. Když ale zaplatím více než dvě stovky, očekávám něco navíc.
Nemusí to být žádná gastronomie oceněná michelinskou hvězdou.
Stačí dobrá houska, zelenina, omáčka a především poctivě připravené maso.
Ostatně druhý stánek ukázal, že to jde. Za stejné peníze.
A možná právě proto mě první burger naštval víc, než kdyby na celé akci stálo podobné jídlo stejně.
Protože problém zjevně nebyl v tom, že na festivalu není možné udělat dobrý burger za 230 korun.
Bylo.
Jen jsem si napoprvé stoupl do špatné fronty.
